reklama

FOTO: Bořivoj Černý, živá legenda novinářské fotografie

11. 5. 2016
Než odešel na odpočinek, jeho hlava, spolu s foťákem plující vysoko nad davy, neomylně signalizovala, že jste ve správnou chvíli na správném místě. Ovšem nejraději tento fotograf s indiánskou přezdívkou Dlouhá Noha dodnes loví na sportovní stezce.
FOTO: Bořivoj Černý, živá legenda novinářské fotografie
Bořivoj Černý objektivem Radka Petráška
Ten orientační bod nám s jeho odchodem na odpočinek tak trochu chybí, a nejen nám, ale celé fotožurnalistice. Bořivoj Černý, který příští rok před Vánoci oslaví sedmdesátiny, je představitelem generace fachmanů, kteří fotky neposílali do redakcí po internetu, ale linkovým autobusem, a kromě základních jednotek jako je metr, sekunda, kilogram a tak dále ctili ještě magické číslo 36. (Pro současné teenagery: 36 byl počet obrazových políček v kinofilmové kazetě, válcové krabičce, která se strkala do foťáku podobně jako dnešní karta, ale v žádném případě se nesměla hned po nafocení prohlížet dřív, než byla vyvolaná. Pravda, někdy se podařilo těch políček zužitkovat i 39, podle toho, jak kdo uměl šikovně založit film.) Bořivoj Černý je zkrátka představitel generace profesionálů ctících řemeslo, kterou neurvale smetla tsunami digitální revoluce a dílo estetické zkázy dokonaly mobilní telefony. Řemeslo vystřídala rychlost a cena, což je na druhou stranu prostě vývoj doby.

Bořivoj Černý nepopírá výhody digitalizace, ale velmi vyhraněný názor má na vedlejší negativní společenské efekty, které s sebou přinesla:


Narodil se v Liberci, fotografovat začal v Praze jako patnáctiletý učeň na stavebního zámečníka. O dva roky později se již fotografie stala zdrojem jeho obživy. Jeho vášeň mu zpříjemnila i dva roky povinné vojny. Slibně našlápnutou kariéru srazila vlna normalizace.
Bořivoj Černý, signatář dokumentu 2 000 slov, je totiž rovněž prototypem tvůrčího člověka, nad jehož dílem si nutně musíme klást otázku, jakou cestou by se jeho tvůrčí dráha ubírala, kdyby do Československa nevpadli spřátelení okupanti. Po vyhazovu z novin se dál živil jako volný fotograf. V roce 1978 se přestěhoval zpět do Liberce, kde, než v něm soudruzi rozpoznali krizovým vývojem nepoučitelný živel, pracoval pro Vpřed. Pak se živil jako reklamní fotograf a v čase nouze mu pomohlo i řemeslo, kterým se původně vyučil.
Po revoluci se na čas opět vrátil do Prahy budovat časopis Týden, ale záhy se, tentokrát již definitivně, usadil v Liberci. Zde postupně vystřídal Region, Liberecký Den a MF Dnes.

Zatímco většina fotografů i těch, kteří si jen myslí, že umějí fotografovat, zaplavuje internet svými pracemi, nejlépe znehodnocenými vodoznakem přes polovinu obrazu, řemeslník Černý nemá ani vlastní FB profil. Výstavu mu museli uspořádat kamarádi v čele s Radkem Petráškem, kteří ho také donutili za tím účelem provětrat letitý archiv.

Výstava ve věži libereckých Lidových sadů představuje až na pár výjimek černobílé fotografie, převážně staršího data. Naleznete zde průřez celou autorovou tvorbou od politiky až po sport včetně první autorovy publikované fotografie. Výstava je otevřená do 30. června.
Foto Mad

Věž má nepopiratelný genius loci. Trochu problematické je jen, že schody neumožňují odstup, který by si zvětšeniny výstavního formátu zasloužily.
Foto Mad

Za svoji kariéru zachytil Bořivoj Černý celé krabice filmů s okamžiky všedními, svátečními i osudovými. (Foto je publikováno s laskavým svolením Bořivoje Černého)
Foto Borivoj Cerny

Start Jizerské 50 je fotografován každoročně ze všech úhlů. Přitom ta Fotka s velkým F je dávno pořízená... (Foto je publikováno s laskavým svolením Bořivoje Černého)
Foto Borivoj Cerny

Tato kompozičně perfektní fotka (včetně zevlounů v pozadí a rozbouřeného oceánu trávy v popředí) dokazuje, že štěstí přeje připraveným. (Foto je publikováno s laskavým svolením Bořivoje Černého)
Foto Borivoj Cerny

Sport je ostatně největším tématem Bořivoje Černého. Fotky hokejových gladiátorů hrajících ještě bez helem působí trochu starosvětsky. Tehdy, před téměř půl stoletím, fotograf na akci vyfasoval třeba dvě roličky filmu a musel trpělivě číhat na rozhodující okamžik. To se s komfortem dnešních kulometčíků, kteří nastaví sekvenční režim a pálí, nedá srovnat. Mimochodem, moderní zrcadlovka je schopná naexponovat 36 snímků dřív, než fanoušci libereckých Bílých Tygrů dvakrát zařvou "Libe a Libe a Liberec!"  
Foto Mad

Sport fotí B. Černý i na odpočinku jako jeden z fotografů Bílých Tygrů. (Foto je publikováno s laskavým svolením Bořivoje Černého a HC Bílí Tygři Liberec)
Foto Borivoj Cerny / HC Bili Tygri Liberec

Dlouhá léta byl Bořivoj Černý i dvorním fotografem Slovanu Liberec. Konec jeho spolupráce měl poněkud bizarní důvod, ale to vám prozradí sám autor na videu na konci naší reportáže.
Foto Mad

Svérázný portrét diskaře Ludvíka Daňka, autorova nejoblíbenější fotografie. (Foto je publikováno s laskavým svolením Bořivoje Černého)
Foto Borivoj Cerny

Bořivoj Černý má doma řadu ocenění. Asi největším husarským kouskem bylo získání titulu fotografie roku za snímek semilského nohejbalisty. Husarský kousek to byl proto, že se psal rok slavné zimní olympiády v Naganu. Pozoruhodné rovněž je, že další dvě ocenění mu přinesli ptáci. Jeho mrtvý racek na pobřeží visí nejen ve věži Lidových sadů, ale především ve francouzském národním muzeu fotografie a tento výr sledující svůj rentgenový snímek v roce 2000 získal 1. místo v soutěži Czech Press Photo v kategorii Věda a technika. (Foto je publikováno s laskavým svolením Bořivoje Černého)
Foto Borivoj Cerny

Závěrem dejme ještě jednou slovo Bořivoji Černému. Dozvíte se nejen, jaké má plány do budoucna a jak si uspořádat fotoarchiv, ale i slibovanou perličku s focením pro Slovan:


Vernisáže fotografických výstav se tradičně vyznačují tím, že velká část návštěvníků má fotoaparáty a fotí jako pominutá. Mám podezření, že někteří fotografují jen proto, aby se ostatním pochlubili, jaký mají fotoaparát. Na své vernisáži fotografoval i oslavenec Bořivoj Černý a podle všeho sbíral právě momentky návštěvníků, kteří si jej fotografovali. Že by byl jedním z jeho plánů do budoucna projekt Fotografové fotografují fotografa?
Foto Mad

Předchozí reportáže o v našem regionu tvořících fotografech:
Výpravy Jany Hunterové do pátého rozměru
Jiné světy nefotografky Ivy Ouhrabkové
Inspirující tajemství Anežky Strakové

Text a video Mad, fotky viz. popisky, zbytek Mad
galerie
15. 12. 2018 10:05 Liberecká galerie má dvě nové výstavy. Na jedné jsou díla výtvarných pedagogů z polské Vratislavi a na druhé představuje svoji tvorbu Richard Loskot.
koncert
15. 12. 2018 07:15 Česká Carmen Andrea Kalivodová bude hostem Libereckého adventu. Představí se koncertním recitálem v kostele sv. Antonína Velikého v neděli 16. prosince od 16.00 hodin.
kostel
15. 12. 2018 07:04 Barokní kostel Nalezení sv. Kříže v Liberci čekají další opravy. V příštím roce chce arciděkanství dokončit opravu střechy, v dalším začít s fasádou.
frýdlant
15. 12. 2018 07:00 Operační sál Nemocnice Frýdlant je už dva týdny zavřený, kvůli otravě krve u devíti operovaných pacientů. Kdy bude možné operovat, není zatím jasné.
reklama
Kalendář
po
út
st
čt
so
ne
1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31
prosinec
2018
reklama
GENUS PLUS TÝDEN (www.genusplus.cz) nebo (www.tydenvlk.cz) – společný zpravodajský a publicistický server. Provozuje GENUS TV a.s., Rumunská 655/9, 460 01 Liberec, IČ: 48291927. Společnost je zapsána v OR vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem, odd. B, vložka 439. Kontakt: net@genusplus.cz. U nevyžádaných příspěvků považujeme jejich zaslání za souhlas k případnému bezplatnému zveřejnění včetně dodané obrazové informace (foto, video apod.).