Víte, že pod pojmem Malá Skála se kdysi rozuměl jen zámek, dvůr a pivovar? Vesnice, jak ji známe dnes, vznikla až roku 1953, kdy bylo pod tímto názvem spojeno deset obcí. Jak (snad) chutnalo pivo dnes již neexistujícího pivovaru, můžete posoudit v restauraci Pod Pantheonem (na fotce bílý dům na pravém břehu Jizery), jejíž minipivovar se chlubí, že vaří podle původní receptury. Součástí širšího Pantheonu býval i ostrov, kde je dnes plovárna. Zdobíval ho například kopeček nahoře osázený bramborami, mohyla na památku mořeplavce Francise Drakea a připomínka, že to byl údajně on, kdo do Evropy přivezl tuto zeleninu. Ve výšce zhruba 60 m nad hladinou Jizery se na skále tyčí vyhlídka Belveder.
Z rozcestí u pizzerie, nacházející se asi 100 m od parkoviště, vyrazíme strmě vzhůru po červené. Na tomto místě je dobré zmínit, že úsek Zlaté stezky Českého ráje, po kterém půjdeme, obsahuje jen několik z mnoha památek, ale je to výběr celkem reprezentativní. Oblast Vranovských skal je doslova prošpikována pěšinami, které člověka zvídavého sice dovedou k řadě dalších památek na působení továrníka Römische, ale můžou být i poměrně nebezpečné, vhodné jen pro fyzicky zdatné osoby netrpící závratí a vybavené pro pohyb v těžkém terénu. Jejich popis přesahuje rámec našich výletních tipů. (Odkaz pro případné zájemce o hlubší průzkum naleznete na konci článku.)
Vranov (cesta k němu vede do leva) snad byl největším skalním hradem v Čechách. Ovšem údaje některých zdrojů uvádějících délku až 400 m jsou evidentně z oblasti rybářské latiny. My si jen prohlédneme studnu a odbočku mineme.
Šikmo nad studní je vchod do podzemní místnosti. Jestli se dovnitř vejdete s ostatními zvědavci, zjistíte, že krátký tunýlek ústí do celkem prostorné místnosti s kamennými lavicemi, vytesanými po stranách do skály.
Na křižovatce lesních cest pod chalupou Maternovsko se nachází první velký artefakt, symbolický sarkofág Marie Terezie. Přiznávám, že si nejsem zcela jistý jestli císařovny nebo ženy pana továrníka, mající stejné jméno. Vzhledem k tomu, že manželka má nad Jizerou i svoji vyhlídku a sarkofág zdobí koruna, přikláním se k císařovně. Během naší návštěvy byl sarkofág bohužel naprosto nevkusně obestavený auty na Maternovsku ubytovaných horolezců, takže jsme ho nemohli blíže prozkoumat, natož zdokumentovat. Tedy nabízím pro ilustraci archivní fotografii z veřejných zdrojů.
Asi nejznámější "zříceninou" stezky je Sluneční brána, ohraničující vnější Pantheon. Pseudogotický oblouk branky se modlí k obloze ve stejném gestu jako skloněné kmeny stromů. Projdete-li branou po cestičce dále, můžete se pokusit najít do skály vytesaný a již téměř nečitelný epigrafický nápis OTTOKAR II. MCCL.
V podstatě na dohled od Sluneční brány se uprostřed cesty tyčí mohyla, ale na čí počest?
Obdařeni dávkou fantazie odhadnete, že je zde vytesáno: GEORG VON FRONDSBERG, RITTER OHNE FRUCHT UND TADEL. Jiří z Frondsberga, rytíř bez bázně a hany, kdo o něm dnes ví? Přitom to byl vynikající stratég, sloužící věrně Maxmiliánovi I. a Karlu V.
Dále nás čeká léta ztracená a před nedávnem na své místo navrácená deska mohyly mýtického zakladatele dynastie Přemyslovců se jménem Přemysl, napsaným runami a latinkou. Franz Zacharias Edler von Römisch byl velký patriot a připomínal osobnosti slovanské i germánské historie rovným dílem. Škoda, že tento fragment je jediný, který je doplněný o informační tabuli. Proč tu ještě není vybudovaná naučná stezka, to nechápu.
Na některých místech skoro nepoznáte, že nejdete romantickým lesem, ale romantickým parkem. Dívejte se pozorně, ve skalách jsou místy zachované původní vzkazy a nápisy.
Asi padesát metrů pod vrcholovou pěšinou se nachází pomník na památku generalissima vojsk rakouských Habsburků, Evžena Františka, prince savojského a carignanského, hraběte ze Soissons.
Merkels Ruhe není místem nabídnutým k odpočinku dosluhující německé kancléřce, ale oázou klidu věnovanou rytíři Franzi Borgiovi Dionysu von Merkel, jehož zásluhou získal Franz Römisch před jméno přízvisko "Edler von", tedy titul šlechtice. Nutno říci, že se mu to povedlo až napodruhé, první Römischova žádost nebyla vyslyšena.
I v těchto skalách jsou runové nápisy, bohužel většinou přepsané vzkazy vandalů.
Kus před finální částí je stezka obohacena o zážitek sportovní. Nemáte-li chuť zahrát si na naše čtyřnohé předky, můžete atrakci obejít bokem, ale musíte na to přijít včas a budete ochuzeni o vítězný pocit, že jste dráhu zdolali.
Jsme u konce pátrání po nápisech na balvanech, počítáme hrníčky.
Pokochat se za odměnu můžeme pohledem na Frýdštejn (viz. náš seriál VĚŽE SEVERU) z nezvyklého úhlu.
Protože Frýdštejn je teď rovněž zavřený, zvolme za cíl kapličku, kterou nechal roku 1823 postavit sedlák František Matouš. Uvnitř bývala dřevěná socha Krista Trpitele. Na tu se můžete zajet podívat do turnovského Muzea Českého ráje. Zpět se jde stejnou cestou, ale můžete využít jiné její větve a třeba ještě něco objevíte.
Na Malou Skálu a do jejího okolí se ještě určitě vrátíme v některých (množné číslo) z našich dalších tipů na výlet. Vždyť zde jsou takové cíle, jako kaple sv. Vavřince, kterou nechal postavit Ludvík Oppenheimer, poslední majitel panství, zajímavý lesní hřbitov, bývalý Vacardův mlýn, Chléviště, Suché skály a další. Máte-li chuť prozkoumat tajemství Vranovských skal důkladně na vlastní pěst, doporučuji blog Tomáše Novotného, konkrétně jeho popis putování podle starého průvodce profesora litoměřického gymnázia a básníka Franze Ferdinanda Effenbergera. Je to velmi inspirativní čtení.
