reklama

Procházka dějinami moderního umění podle Klewana a dobrá investice do Střížkové

17. 7. 2017
Oblastní galerii v Liberci se podařil husarský kousek, možná i největší v jejích dějinách. Lázně až do konce září představují celou plejádu umělců, jejichž jména plní hesla encyklopedií světového moderního umění. Za shlédnutí stojí i výstava Johany Střížkové, finalistky ceny Jindřicha Chalupeckého za loňský rok.
Hlavním lákadlem je pochopitelně výstava Giacometti - Picasso - Chirico, sestavená z děl sbírky slavného sběratele umění Helmuta Klewana. Název je poněkud zavádějící, protože kromě tří jmen zmíněných v názvu je zde prezentováno dalších padesát sedm autorů většinou stejně zvučných jmen (například Kurta Schwitterse, Jeana Dubuffeta, Francise Bacona, Marie Lassnig, Arnulfa Rainera, Güntera Bruse, Hermana Nitsche, Josefa Beuyse, Salvadora Dalího, Maxe Ernsta ... ). Celkem zde můžete zhlédnout na 160 obrazů, soch a dalších uměleckých artefaktů.
Partnerem výstavy je Kunstsammlungen und Museen Augsburg, které výstavu společně s panem Klewanem koncipovalo. Janu Randáčkovi, řediteli Lázní, se výstavu do Liberce podařilo přenést především díky dobrým vztahům s touto institucí. Liberec je finálním zastavením této výstavy, která předtím již navštívila Vídeňský Belveder.

Christof Trepesch, ředitel Kunstsammlungen und Museen Augsburg na tiskové konferenci uspořádané k zahájení výstavy Klewanovu sbírku charakterizoval takto: "Pan Klewan má obrovskou sbírku a je velkým znalcem umění dvacátého století. Byl přítelem mnoha umělců, jejichž díla má dnes ve sbírce. Jedná se proto o velice osobní sbírku. Sbírka má několik středobodů a tyto oblasti zájmu lze vidět i v této výstavě. Hlavní těžiště leží v rakouském akcionismu. Dalším těžištěm je surrealismus, třetím portréty spisovatelů a obecně člověka dvacátého století. Ale naleznete i jiné body sběratelských zájmů pana Klewana. Jsou zde například prezentováni umělci, které pro publikum objevil přímo pan Klewan."

Pan Helmut Klewan nám ochotně poskytl následující rozhovor.

Jak se vám líbí liberecká galerie a prostor, ve kterém předvádíte svou sbírku?
Prostor je pro prezentaci umění velmi důležitý, tato výstava je nyní na třetím místě a při každém zastavení vypadá úplně jinak. Musím zdůraznit, že tato budova je úžasná a nikdy jsem neviděl svoji sbírku v tak nádherném prostředí. Máte zde opravdu velice dobrý výstavní prostor.

A co říkáte na počet návštěvníků, kteří sem přišli na vernisáž?
Je příjemné vidět tady tolik lidí. Je to jako ve Vídni. Ve Vídni přišlo také skoro tisíc návštěvníků. Je tady velmi milá společnost. Je moc osvěžující být tady. Nikdy předtím jsem v Liberci nebyl. A to jsem vlastně váš soused, jsem z Vídně.

Jak dlouho sbírku budujete?
Umělecká díla jsem začal sbírat již před rokem 1970, kdy jsem otevřel galerii. Galerijní činnosti a obchodu s uměním jsem se věnoval třicet let. Od roku 2000, kdy jsem galerie zavřel, se věnuji systematickému utváření své sbírky. Jádrem mé sbírky je 60 děl od Alberta Giacomettiho a šedesát děl od Marie Lassnig, jejíž dílo jsem sbíral po dobu čtyřiceti let. S těmito a dalšími lidmi kolem umění mě váže nebo vázalo velmi osobní přátelství. Například Marii Lassing jsem poznal v době, kdy prodávala své obrazy velmi levně, protože byly prakticky neprodejné. Dnes z ní je světová hvězda a je jedním z pilířů mé sbírky. Zde se, mimo jiné, můžete podívat, jak ošklivě mě vyportrétovala. Já jí uspořádal první výstavu v roce 1981. Z počátku její obrazy stály 900 až 1000 marek. Pak jejich cena stoupla třicetinásobně.

Vystavujete běžně díla své sbírky, nebo jde o výjimku?
Ne, poprvé jsem ta díla půjčil pro výstavu v Hannoveru v roce 2001 a byla to největší výstava, sedm místností, víc než sedm set zápůjček. Tady je jich méně než dvě stě. Ale jde to výborně dohromady s touto architekturou, dokonale to sedí. Byl bych býval raději, kdybych mohl představit ještě více děl ze své sbírky. Například Henrion Armand-François-Joseph tu je zastoupený deseti autoportréty v masce klauna, ale já jich během let nasbíral padesát. Další oblastí jsou autoportréty umělců, vy jich zde máte možnost vidět šest nebo sedm, ale já jich mám ve sbírce na dvě stovky. Pak tu jsou portréty spisovatelů, kterých mám šest set, ale zde jich uvidíte opět jen několik. 

Takže svoji sbírku propůjčujete pravidelně do galerií?
Ano, ale ne pro tak komplexní projekty. Hodně po mně žádají jednotlivé autory a momentálně mám další projekt, kýčové obrazy, salónní obrazy z devatenáctého století v galerii v Halle v bývalé NDR. Mimochodem, v letech 1981 a 82 jsem jako první začal vystavovat kýč v moderní galerii. Bylo to v Mnichově, kde tehdy existovaly dobré vazby na české umělecké prostředí, takže má sbírka kýče pravděpodobně ovlivnila i české umělce, zabývající se tímto fenoménem.

Jak se sbírkou hodláte naložit do budoucna?
Protože nemám potomky a asi z toho již nic nebude, ačkoliv to příležitostně stále zkouším (smích), tak pomalu zvažuji, které galerii díla předám. Je mi 74 let a chtěl bych mít tyto věci v pořádku.



Zájem o vernisáž byl obrovský, spousta lidí se do sálu vůbec nevešla.
Foto Mad

Foto Mad

Sběratel Helmut Klewan (v hnědé bundě a zelené polokošili). Po jeho levici sedí Christof Trepesch, ředitel Kunstsammlungen und Museen Augsburg, které výstavu v Augsburgu premiérově uspořádalo a bylo partnerem libereckých Lázní.
Foto Mad

Projevy skončily, dav jako povodeň zaplavuje výstavu.
Foto Mad

Za chvíli je prostor zcela zaplněný.
Foto Mad

Hned za vchodem vaši pozornost přitáhne první z mnoha Pablů Picassů a Giorgiů de Chiriců (obraz vpravo).
Foto Mad

Tak nevím, provází ředitel Randáček (vlevo) sběratele Klewana po Lázních nebo Klewan Randáčka po své sbírce?
Foto Mad

Helmut Klewan se rád podepsal na program všem zájemcům.
Foto Mad

Ačkoliv je výstava reprezentativní procházkou dějinami moderního umění, budou mít školy s exkurzemi možná problém, na který upozorňuje varování u vchodu. Kromě zákazu fotografování tabulka obsahuje upozornění na sexuální povahu některých děl. Já dodávám: "Celé řady děl :-)". 
Foto Mad

Portréty, o kterých se Klewan zmiňuje v rozhovoru.
Foto Mad

A perlička z páteční tiskovky, Helmut Klewan je fotografován před svým oblíbeným obrazem od Bernarda Buffeta.
Foto Mad

Foto Mad

Nemám rád oslí můstky, které se pokoušejí "vtipně" spojit nespojitelné, ale v případě projektu #00ff00 Johany Střížkové, který měl libereckou premiéru společně s vernisáží sbírky Klewana, se dá po oslím můstku s grácií přejít. Na již zmíněné tiskovce k výstavě Giacometti - Picasso - Chirico totiž Helmut Klewan na závěr prohlásil: "Hodnota mé sbírky je aktuálně sto milionů eur. Asi si říkáte, co je to za člověka, který si může něco takového dovolit. Ale já měl obrovské štěstí. Jednak mě podporovali rodiče, také obchodníci s obrazy. A hlavně, měl jsem štěstí, že již jako dospívající jsem se seznámil s umělci, jako je například Arnulf Rainer nebo Herman Nitsch. Oni mě uvedli do světa avantgardy a upozornili mě na zajímavé umělce, jejichž práce měla nějakou hodnotu, a já měl možnost jejich díla získávat hned v počátcích kariéry, prakticky ještě jako teenager. Tak se omlouvám za své bohatství."

Zamyslete se nad tím a dejte na radu ostříleného galeristy a sběratele. Mladá umělkyně Johana Střížková je finalistka prestižní  Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2016. Nákup jejích děl je jistou investicí do budoucna. Projekt #00ff00 (hexadecimální kód pro odstín zelené, která dominuje její výstavě) ale určitě stojí za shlédnutí, i pokud se investicemi do umění nechcete zabývat.


Výstava Intervence #5: Johana Střížková - #00ff00

Uprostřed se zubí Johana Střížková, vedle ní klopí oči její modrovlasá kurátorka Tereza Jindrová.
Foto Mad

V rámci čtvrteční vernisáže nám Johana poskytla následující rozhovor

Kdybyste si měla vybrat z těch tří jmen plakátu lákajícího na díla ze sbírky Helmuta Klewana (Giacometti, Picaso, Chirico), čí dílo by to bylo?
Já bych si to musela nejdříve pořádně projít. Jsem tu sice již tři dny, ale dosud jsem pracovala na své výstavě. Mám-li volit podle jména, tak já miluju Giacomettiho, ten mi je hodně blízký, ale když jsem ty věci neviděla, tak nemůžu říci. Možná bych si vybrala nějaké konkrétní dílo někoho jiného.

Myslel jsem, že vaši rodiče a vy jste Pražáci, ale v katalogu k výstavě máte jako rodiště uvedený Jablonec nad Nisou, jak to s vámi je?
Ano, já jsem Pražanda, ale narodila jsem se v Jablonci, a to ještě na Silvestra. Stalo se to tak, že máma jela za kamarádkou, a když dorazila na místo, zjistila, že bude rodit a pokračovala rovnou do porodnice. Takže si Silvestra moc neužila a já se narodila v Jablonci nad Nisou a jsem tomu moc ráda, protože zde tehdy byla nejlepší porodnice v Čechách.

Váš tatínek Antonín Střížek (v Lázních visí jeho obraz růžového dortu na růžovém pozadí) je respektovaný umělec známý i v zahraničí. Ovlivnil vás?
Každého inspiruje otec i matka, jejich okolí. Já hodně čerpám ze svého okolí, z dětství, ze vzpomínek. Co mě na tatínkovi inspiruje jako na osobnosti umělce nejvíce, je jeho obrovská píle. Je to těžká práce být sám se sebou, denně se svým uměním. K tomu, jak pracuje, mám velký respekt a tohle mě velmi inspiruje.

Jak probíhá váš tvůrčí proces? Dáte si nějaký úkol a pracujete na něm, nebo jde o náhodná vnuknutí?
To je různé, ale většinou se mi takhle rozsvítí v hlavě, napadne mě nějaká linka, která mě potom zavede k další věci. Když na něčem pracujete, napadají vás další objekty, další cesty. Někdy se ty myšlenky tak odkloní, že vznikne paralelní projekt. Tady konkrétně u této výstavy jsem měla linku imaginace zelené barvy, která pro mě osobně tu imaginaci interpretuje a rozvádí. Takže má cesta byla jasná a k ní mě napadaly konkrétní věci. 

To, co zde vystavujete, je poměrně specifická volná tvorba. Je možné si něčím takovým vydělat na živobytí? A vůbec, jak se současný mladý umělec uživí?
V ideálním případě projekt zafinancuje nějaká galerie. Mám třeba nějaké peníze za účast na výstavách a podobně, některé galerie naštěstí myslí na vystavující autory, jako třeba právě zde. Někteří autoři mají také své mecenáše, což není bohužel můj případ. Ale třeba časem prodám něco, co se dá jaksi lépe uchopit než třeba videoart nebo tato živá květina, která se dá opravdu těžko přenést a prodat do nějaké sbírky. Ale to je spíš otázka budoucnosti, kterým směrem se má tvorba bude ubírat, kam mě to zavane. Je to zajímavý paradox, protože již mám něco za sebou, ale v současné době jsem ze své volné tvorby zatím nic neprodala a živím se jiným způsobem. (Poznámka: Johana je například úspěšná fotografka.)

Foto Mad

Když jsme u toho videoartu, přiznávám, že toto umění jde mimo mě, málokterý videoart mě osloví. Můžete mi dát klíč, jak k videoartu přistupovat?
Já si myslím, že je úplně jedno, jestli člověk kouká na videoart nebo na obraz. Jakmile to k vám nepromlouvá, tak to je těžký lámat přes koleno, snažit se to pochopit. Podle mě ta věc má člověka uhranout, napovědět, že tomu chce věnovat aspoň o dvě sekundy víc, než by tomu normálně dal. A pokud je člověk ochoten tomu ten čas dát, pokud si uvědomí, že u toho sedí třeba tři, čtyři minuty, tak zrovna u videa to je velký zázrak a výhra pro umělce. Je skvělý, že divák tomu dá ten čas, že se u toho zastaví a snaží se přijít na ten klíč, který ani často neexistuje, může jít jen o ten pocit, o to uhranutí, o vůli to dokoukat. To je pro mě dobrý výsledek. V současnosti jsme zahlcováni informacema, vizuálníma informacema, který jsou zrychlený, zhuštěný. Já vyrábím obraz. Nejde mi tolik o sdělení, nevyrábím věci, které když nedokoukáte do konce, nedozvíte se nic. Neříkám, že videoart je přímo moje cesta, ale vyjadřuji se jím často.

Na čem pracujete teď?
Za deset dní mám mít performanci v Praze na Žižkově v rámci festivalu, který organizuje již třetím rokem galerie Hunt Kastner. Takže to musím uchopit za pačesy a vymyslet.

Teprve vymyslet?
Já často pracuji s prostorem, který mě vede, ty moje věci jsou často site specific. Nejsem umělec, který tvoří do šuplíku. Takže ano, bude to taková rychloakce, sice jsem o tomto věděla, ale já teď měla týdenní akci v Ostravě, je to takový zhuštěný měsíc, což je jedině dobře. Pak bude bohužel volnějc.

Foto Mad


Obě výstavy budou mít komentované prohlídky, které určitě stojí za návštěvu. Světem obrazů ze sbírky Helmuta Klewana vás zasvěceně provede Anna Habánová 17. srpna a 7. září, vždy v 10:30 a 17 hodin. Projekt Johany Střížkové má komentovanou prohlídku 10. srpna v 10:30 a v 17:00 hodin za účasti autorky!

Text a foto Mad, rozhovory Darka
dn
24. 11. 2017 07:06 Bilance včerejších nehod je alarmující. Silnice v Libereckém kraji byly ráno namrzlé, havarovalo na nich minimálně 20 aut. Sedm aut bouralo v Jeřmanickém kopci.
vrkáče
23. 11. 2017 17:01 Vrkoslavická ulice v Jablonci nad Nisou se otevře pro dopravu. Uzavřena byla v červnu kvůli opravám škod po přívalových deštích před dvěma lety.
hrobka
23. 11. 2017 15:04 V Liberci skončila první etapa obnovy zanedbané Liebiegovy hrobky. Restaurátoři opravili její vnější část. Potřeba na to bylo kolem 850.000 korun.
ski
23. 11. 2017 11:04 V Libereckém kraji zahájí skiareály provoz nejdřív v prosinci. Umělý sníh se vyrábět nedá a přírodního je ve střediscích nejčastěji od 10 do 15 cm.
reklama
Kalendář
po
út
st
čt
so
ne
1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30
listopad
2017
reklama
GENUS PLUS TÝDEN (www.genusplus.cz) nebo (www.tydenvlk.cz) – společný zpravodajský a publicistický server. Provozuje GENUS TV a.s., Rumunská 655/9, 460 01 Liberec, IČ: 48291927. Společnost je zapsána v OR vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem, odd. B, vložka 439. Kontakt: net@genusplus.cz. U nevyžádaných příspěvků považujeme jejich zaslání za souhlas k případnému bezplatnému zveřejnění včetně dodané obrazové informace (foto, video apod.).