Stejně jako posledně věnujeme první obrazovou reportáž průřezu všemi čtyřmi dny a ve druhé se pak podíváme pod ruce umělcům.
Než se do světa setkání sklářských es z celého světa ponoříme, jen stručně shrnuji, že tradici IGS založil roku 1982 Crystalex. Lví podíl na tom měl jeho tehdejší ředitel František Arnošt. IGS se za dobu svého trvání rozrostlo v monstrózní akci (míněno v dobrém smyslu toho slova), která je spojená i s velkolepým dnem otevřených dveří, kdy práci výtvarníků mohou sledovat nejen pozvaní hosté a odborníci, ale i široká veřejnost. Základní informace o IGS 2018 jsme již publikovali ZDE.
Čtvrtek 4. října 2018
Program tradičně začíná v 16:00 na huti novoborské sklářské školy (přesněji řečeno škol, protože tu funguje VOŠ a SŠ) setkáním s hvězdou. Showmanem je Jiří Šuhájek, který bude za pár hodin uvedený do síně slávy IGS. K ruce mu budou Pavel Tille, Roman Šauer a žáci školy. Hvězdy mívají hvězdné manýry a nejrůznější speciální požadavky, Pavel Tille to vyvrací: "Zas tak velká hvězda asi není, protože mu stačilo pivko. Jinak si objednal jen velký tál, to je ta deska na práci se sklem, co vidíte."
Na hvězdné chování přesto dojde, mistr si odskakuje připíjet s početným publikem a pak dokonce na čas kamsi mizí. Asistenti, pomožte si, jak umíte. Zajímá mě, jak se Jiří Šuhájek jako budoucí laureát cítí, vždyť takovýchto ocenění se většinou dostává umělcům na sklonku jejich dráhy, což u něho stále nehrozí. Šuhájek odpovídá: "Já už to sklo dělám padesát let. Většinou každý končí po pětadvaceti až třiceti letech. Sám nevím, jakým způsobem se to stalo, že mě chtějí dekorovat. Tedy já osobně se někdy na odpočinek už chystám a někdy zase chci něco dělat, takže u mě se to střídá."
V publiku jsou i zvláštní lovci pokladů z toho, co sklářům odpadne z píšťaly. Patří k nim i herečka Ludmila Šafářová, kterou můžete znát nejen z divadla, ale i z menších rolí ve filmu a v televizních seriálech (naposledy Modrý kód). Proč nás to nenapadlo dříve, paní Šafářová nám všechny zajímavější exempláře vylovila!
Program pro veřejnost pokračuje před divadlem již tradičním vystoupením souboru Amanitas Fire Theatre, který přijel v téměř plné sestavě.
Celý průběh IGS je, rovněž tradičně, zaznamenáván zvláštním štábem na několik kamer. Chvílemi máme pocit, že nesledujeme vystoupení pro diváky, ale že se stáváme komparsem filmařů.
V 19:00 vypuklo oficiální slavnostní zahájení, které hostilo městské divadlo. Nikdy bych nevěřil, že na komunikaci moderátora (Richard Langer) a tlumočnice do angličtiny (Kateřina Valdmanová) lze postavit elegantně jednoduchý a mimořádně zábavný program. Jak se takový "šílený" večer liší od běžného tlumočení? Paní Valdmanová odpovídá: "Richarda Langera jsem poznala asi dvacet minut před začátkem a kromě úvodu jsem netušila, co bude říkat, to byla jízda, čistá improvizace. Takže, liší se to hodně, běžně tlumočím spíš obchodní záležitosti a spíš učím a překládám. Žiji zde, sklo jsem studovala na sklářské škole a teprve později jsem se začala věnovat anglickému jazyku. Na IGS se vždycky velmi těším, je to úžasná příležitost."
Zlatým hřebem je uvedení Jiřího Šuhájka do síně slávy. Laureát je dekorován skleněným kloboukem z dílny mistra Jiřího Pačinka. Pánové si vyměňují klobouky...
...následují standing ovation a teprve teď se dá říci, že IGS 2018 je opravdu zahájeno! Škoda, že nápad otevřít Síň slávy byl zrealizován až na minulém IGS, takže mistr Šuhájek je třetí, před ním do síně vstoupili jen Miluše a René Roubíčkovi. Princip výběru mi vysvětluje Milan Hlaveš, kurátor IGS: "Lidi do síně slávy vybírá organizační výbor IGS, to znamená zástupci pořadatelských firem, zástupci města a kurátoři. Přednesou se návrhy, o kterých pak diskutujeme a nakonec hlasujeme. Letos se sešlo asi pět závažných nominací z Čech i ze zahraničí. Já chtěl, abychom určili alespoň dva laureáty, ale město chtělo, aby to byla větší sláva, a v osobě pana prezidenta IGS rozhodlo, že to bude jen jeden člověk."
Večer pokračuje volnou zábavou, promítáním pozoruhodného dokumentu Break Point Kryštofa Jankovce o Leonu Jakimičovi, zakladateli firmy Lasvit, a pořádnou dávkou ohňové show z dílny Amanitas Fire Theatre.
Oficiální tečku za večerem udělal videomapping a vydatný ohňostroj.
Ukázku začátku a úplného konce videomappingu přináší naše video. (Nezobrazuje-li se vám video zde, použijte přímý link https://youtu.be/KxQ-eFEZb7o)
Pátek 5. října 2018
Od šesté hodiny ranní se rozjíždí práce na hutích a do toho ve 14:00 začínají volby. To je docela podstatná komplikace nejen pro Jaromíra Dvořáka, starostu Nového Boru a prezidenta IGS, kterému to narušuje plán návštěvy hutí: "Budu se toho snažit navštívit co nejvíce, ale problém je v tom, že zároveň zajišťujeme volby. Někteří účastníci pak také chtějí volit, tak upravujeme harmonogram a zajišťujeme jim servis, odvezeme je, aby mohli odvolit, a pak je zase dopravíme zpátky." Až nudně klidnou hladinu tiskové konference zčeří nejprve mistr Šuhájek, kterého si v novém skleněném klobouku fotí ti, kteří to ještě nestihli včera.
O další oživení v sále se zaslouží hejtman libereckého kraje Martin Půta. Ten zvládá všechno, již v šest ráno byl viděn na huti Jiřího Pačinka, teď lobuje za novoborské Starosty a podle výrazu pana starosty (stojí vlevo) nejde o domluvenou iniciativu. V zápětí hejtman mizí na dozorčí radu liberecké nemocnice, ale ten, kdo si myslí, že ho již na hutích nepotká, bude překvapený, protože jak mi prozradil: "Nejsem tu jen na zahájení. Budu tak trochu relaxovat od voleb. Mám dost nabitý program i na sobotu, tak toho stihnu snad víc než minule, protože tato akce je fantastická a má skvělou atmosféru, kterou jsem si posledně neužil."
Konečně vyrážíme do terénu i my. Máme zpoždění, tak si jako první firmu vybíráme AZ Design, který jsme v roce 2015 nenavštívili. Máme štěstí, vítá nás přímo majitel AZ Designu Aleš Zvěřina a shrnuje plusy IGS takto: "Přínos pro naši firmu je ten, že se tu setkají noví i světoznámí výtvarníci a my se s nimi můžeme spojit dohromady a tvořit krásné věci. Je to o kontaktech a spojování umění s řemeslem. To, myslím, platí obecně, jsou šikovní skláři, brusiči a další profesionálové, kteří takto najdou cesty, jak uplatnit své možnosti. Umělci nám rozšiřují obzory svými nápady, pro které my hledáme cesty, jak je zrealizovat."
Druhou zastávkou je huť Egermann. Kdo chce poznat nefalšovanou atmosféru tradiční velké sklářské huti, směřuje právě sem. (Ve sférické fotce se můžete volně pohybovat navigačními šipkami nebo prostě myší.)
IGS 2018, Egermann #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA
Pohled do temperovací pece je vždycky vděčný. Zde výrobky opatrně chladnou, aby se srovnalo vnitřní pnutí vzniklé ve skle během výroby.
Na rozdíl od AZ Designu, kde jsme měli žně (viz. druhý díl naší reportáže), tady při práci na exponátech pro IGS nezastihujeme nikoho. Problém je v tom, že jsme přišli do obědové pauzy. Ano i zde se pracuje od šesti.
Jeden úlovek si nakonec odnášíme, v rohu se fotí se svým týmem Anne Lise Riond Sibony.
Zastavení třetí, Preciosa Lighting v Kamenickém Šenově. Ve srovnání s Egermannem tu chybí ta hutná atmosféra a stejně jako v Egermannovi se zde rovněž nic neděje, pro změnu mají uděláno. Huť, které dominuje Šuhájkův skleněný obr, je prosvětlená a připravená na zítřejší den otevřených dveří, kdy se čeká nápor dvou až tří tisíc návštěvníků. My využíváme poslední šance zvěčnit výstavní verzi exponátu Jiřího Šuhajka, než bude zabalen a odeslán do muzea. (Ve sférické fotce se můžete volně pohybovat navigačními šipkami nebo prostě myší.)
IGS 2018, Jiří Šuhájek #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA
Magnetem dne otevřených dveří určitě bude tento kinetický objekt. Skleněná křídla pomalu se vznešeně vznášející prostorem představují jeden ze čtyř živlů, což napovídá, že dílo má někde tři sourozence.
Firma ŠIPEK TEAM je dokonalým protipólem toho, co jsme před chvílí viděli, je spíš sklářským studiem než továrnou, čítá čtyři skláře plus jednoho až dva externisty, specialistu na kovové díly a elektrodíly. Dalibor Šípek je zároveň manažerem. IGS se účastní poprvé. Svérázná, přesněji řečeno žádná, je navigace k firmě, Dalibor Šípek na sebe neupozorňuje: "Kdo chce, ten si nás najde."
Poznáte, co vyráběl tatínek a co synové? O stylu jako rodinné značce si s Daliborem Šípkem něco řekneme příště.
KOLEKTIV Ateliers je velmi zajímavá banda lidí. Je naprosto přirozené, že dílnu vitráží hlídá pes.
Provází nás Eva Wirthová: "V současné době tu máme dvě velké končící zakázky. V první řadě realizujeme velkou věc pro Národní muzeum, skleněný strop 18 x 10 m, a konkrétně toto, co zde vidíte, je poslední večeře Páně, kterou si objednal klient z arabské země, kterého zaujal tento křesťanský motiv a rozhodl se si ho pořídit v této formě dlouhé přes pět metrů do kuchyně. Pracuje na tom spousta lidí, protože jsme to chtěli zrealizovat klasicky, tedy způsobem, kdy hlavní mistr, zde Zdeněk Kubáček, má pod sebou pomocníky. Stejně jako to dělali umělci v historii i my dáváme některým postavám rysy tváří kolegů, kteří se anatomicky co nejvíce podobají konkrétní svaté osobě."
Je 16:00, dílny jsou již zavřeny, ale IGS má na programu bod nazvaný Konečně v novém!. Ilona Jindrová, ředitelka VOŠ a SŠ sklářské v Novém Boru, slavnostně otevírá novou školní galerii. Tu původní v centru města musela škola opustit a pak se pracemi žáků dočasně chlubila v městském infocentru. Galerie se nachází v posledním patře školního internátu a slouží zároveň jako multimediální sál.
Vystaveny jsou práce za posledních zhruba pět let, některé pocházejí ze studentské sekce IGS. Aby škola nebyla časem díly žáků zavalena, tak po povinné době archivace se předměty nejprve nabídnou autorovi a pak končí ve školní prodejně. Nejcennější věci si pochopitelně škola nechává. Celá řada studentských prací je totiž nejen nápaditá, ale i vtipná. Ví o tomto servisu, ve kterém sklenička funguje jako zátka, někdo z Crystalexu, vykukujícího za oknem?
Formaci Double K & K jsme slyšeli již včera a pánové nechybí ani zde. Hrají spolu sice teprve rok a na IGS má premiéru jejich vlastní repertoár, ale jejich muzika je originální a vyzrálá. Kamil Jindřich (za bicími vpravo) opravuje moji domněnku, že jde o sklářskou kapelu: "My nejsme skláři, ale skláře máme rádi, seznámili jsme se v Domažlicích, kam novoborská sklářská škola jezdí pořádat sympozia."
Jednou z atrakcí připravených na večerní akci KOLEKTIV by NIGHT je asi sedm metrů vysoký bambusový maják designera Jakuba Miervy. Tvorbě objektů z bambusu se věnuje již deset let.
Maják v noci svítí a světelné i pekelné efekty můžou ovládat návštěvníci. Když jsme dorazili, nefungovalo bohužel chrlení ohně. Plameny měly údajně šlehat až tři metry vysoko.
Co bambusový element umí a kousek atmosféry KOLEKTIV by NIGHT k tomu, zachycuje naše video. (Nezobrazuje-li se vám video zde, použijte přímý link https://youtu.be/w0etCbQo2F0)
Nový Bor září sklem i do tmy. Marťan je vzpomínkou na IGS 2012.
Organizační tým asi vůbec nespí, do noci probíhá zkouška druhého videomappingu na zeď sklářského muzea.
Sobota 6. října 2018
Den začínáme návštěvou sklárny Ave Clara v Polevsku. (Ve sférické fotce se můžete volně pohybovat navigačními šipkami nebo prostě myší.)
IGS 2018, Ave Clara #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA
I zde se umění mísí s běžnou produkcí.
Je den otevřených dveří, ke spolupráci jsou přizváni i ti nejmladší adepti sklářského řemesla.
Potkáváme první sklářku. Předvádí nám v praxi to, že na huti je povoleno udržovat pitný režim nízkostupňovým pivem.
Než se s Ave Clarou rozloučíme, ještě jedna 360°fotka jako ochutnávka na příští reportáž, věnovanou umělcům a jejich dílům. Před tunovou kostkou ledu (!) rokuje Axel T. Schmidt, autor díla, s účastnicemi sympozia.
IGS 2018, A.T. Schmidt #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA
Studio Novotný je i daleko za hranicemi Nového Boru proslavené restaurací a muzeem, ve kterém jsou k vidění i některá díla předchozích ročníků IGS. Ačkoliv zde můžete sklářům koukat pod ruce z ochozu kdykoliv, kdy je otevřeno, bylo i zde plno.
Kdo by si nechal ujít možnost podívat se tam dolů, kde se rodí skleněná krása?
Ochoz pro veřejnost má i LASVIT Ajeto v Lindavě. I sem se dostanete nejen během IGS.
Kromě toho na vás čeká krásná skleněná zahrada plná čilých nutrií.
Druhý konec Lindavy, U Páči je narváno.
(Ve sférické fotce se můžete volně pohybovat navigačními šipkami nebo prostě myší.)
IGS 2018, Pačinek Lindava #theta360 - Spherical Image - RICOH THETA
Kuchyňská linka Jiřího Pačinka.
Lepší to není ani v Kunraticích. Uvnitř není k hnutí (foto je pořízené přes sklo okna), silnici lemují auta.
Dýchat někomu na krk ve vedru uvnitř nemáme zapotřebí, odcházíme do Pačinkovic zahrádky. Nabýváme dojmu, že co sklář, to zahradník...
...případně chovatel koní a jiného užitečného zvířectva.
Je po všem, manželé Pačinkovi s pomocí potomků nápor zvládli na jedničku.
Crystalex byl po krachu zrestartován v roce 2010, kdy během roku spustil čtyři linky. V současné době má obrat přes miliardu korun a vyváží do sedmdesáti států světa. Prohlídka provozů ukazuje zase úplně jinou tvář sklářského světa, doménou Crystalexu jsou automatická výroba a dekorce. Dalším segmentem je malování. V roce 2017 byla uvedena do provozu nová linka, používající technologii zažehlování přibližující produkty vzhledově ruční výrobě.
Náš průvodce, šéf marketingu Petr Kaplánek, se zdraví s kurátorem IGS Milanem Hlavešem. Pan Kaplánek je spokojený: "Kolik lidí přesně přišlo, to teď nedokážu říct, ale již dopoledne jich byla víc jak tisícovka, což předčilo naše očekávání." To můžeme jen potvrdit, do Crystalexu táhnou davy a útokem berou i podnikovou prodejnu.
Na dílnách, kde tvoří umělci, opět potkáváme Martina Půtu, což potvrzuje, že jeho prohlášení o návštěvě co nejvíce provozů nebyla řečmi do větru. Zajímá nás, co by si případně koupil, kdyby došlo na sériovou výrobu některého z nápadů: "Mě by něco z tohoto určitě oslovilo, ale ony všechny ty umělecké věci jsou přece svým způsobem inspirací pro sériovou výrobu. Když bych měl jmenovat, co mě nejvíc zaujalo, tak z toho, co jsem viděl, to byla kinetická, čistě mechanická svítidla v Preciose. V dnešní době, kdy je všechno na čipy a relátka, mě zaujalo nejvíc, že to má ozubená kola, převody a lanka. A pak ta cena, ta mě taky zaujala (smích). Z tvorby výtvarníků mě zaujal vnuk Reného Roubíčka."
Pracím a umělcům, které jsme v Preciose viděli, se budeme věnovat v příštím díle naší reportáže. Takže jen malá ochutnávka, Lukáš Kalivoda dělá běžně velké plastiky, tentokrát se dal na optické hrátky se skly opatřenými platinovým listerem. A skleničková pyramida v pozadí je připomínka IGS 2015.
Vrata skláren se zavřela, program pokračuje na náměstí, právě hraje Vltava.
V kostele Nanebevzetí Panny Marie připravuje Jiří Suchý překvapení.
S večerem publika na náměstí rozhodně neubývá (hrají The Backwards). Program končí poněkud rozpačitým videomappingem, který, na rozdíl od videomappingu čtvrtečního, připomíná spíš didaktickou pomůcku pro výuku dějepisu na prvním stupni základky.
Zato premiéra v kostele rozhodně stála za čekání. Zářící Strážci vzbuzují spoustu otázek.
Jiří Suchý nám výklad díla příliš neulehčil: "Je to něco, co nás ochraňuje, můžete v tom vidět i postavu, ale ona tam není. Je to duchovní ochrana, ať už jsme věřící, nebo ne. Prvotní inspirací byla touha vystavovat ve zdejším kostele nebo v jiném duchovním prostoru a pak jsem hledal motivy. Pracoval jsem na tom pět měsíců, myslím realizaci. Ať si každý vymyslí svůj název a najde si v tom to svoje."
A proč modrá a zelená? Mistr Suchý vysvětluje: "Modrou a zelenou jsem zvolil, protože ty dvě barvy jsou trochu v protikladu. Přitom každá v sobě má tu druhou. Jsou to uranové barvy, takže barevnost se mění s nasvícením a úhlem pohledu."
Neděle 7. října 2018
Protože vernisáž děl začíná až v jedenáct hodin, využíváme čas a jdeme si prohlédnout změny, kterých se za poslední dobu dočkal slavný novoborský lesní hřbitov. Zde narážíme na procesí a vzápětí poznáváme tváře, které jsme potkávali po celou dobu konání sympózia. Delegace IGS se jde (opět tradičně) poklonit ke hrobu Františka Arnošta (1936 - 2004), generálního ředitele Crystalexu a později i firmy Egermann, který prosadil myšlenku pořádání IGS.
Zájem o vernisáž je víc než slušný. Dodávám, že již tradičně, a nabízím vám netradiční pohled na zástup milovníků skla z pozice politika.
Ivan Mládek, autor šesti stovek písní a od soboty, společně se svým Bio triem, i dvou skleněných děl, měl problém se prodrat na scénu a urvat místo, aby mohl zahrát dvě písničky. Publikum se právě dožáduje Jožina z bažin a já mám pro vás, kteří jste se dočetli až sem, dobrou zprávu, konkrétní umělce a jejich díla si nechám na příště, zůstańte naladěni!
