reklama

Sněhur a trpaslice, aktuální, sociálně, genderově i politicky vyvážená pohádka

26. 1. 2018
ÚNOS, Úplně nenormální ochotnický spolek, patří ke kulturním fenoménům našeho kraje. Nápady by tomuto ryze amatérskému souboru mohli závidět i profesionální autoři, nemluvě o tom, co by celá řada umělců uměním se živících dala za ÚNOSem vyprodané sály!
Za osm let existence soubor zinscenoval  osm úspěšných původních autorských her a vyprodal i velký sál Lidových sadů v Liberci. Jenomže poslední představení měl ÚNOS v červnu 2016 a téhož roku na podzim umístil na svůj FB smutnou zprávu: "Z důvodu očekávaných či již uskutečněných rodičovských událostí, pracovního vytížení, Rálkova dočasného uměleckého vyhoření a napjaté politické situace v Polynésii si vybíráme podzimní a zimní dovolenou. Nicméně ihned po skončení chřipkové epidemie začneme v únoru zkoušet a již teď se můžete těšit na premiéru zbrusu nové hry, plánovanou na duben/květen 2017!" Avizovaná pauza se nakonec protáhla až do minulé středy, kdy soubor uvedl v libereckém Experimentálním studiu obnovenou premiéru své poslední hry Sněhur a trpaslice. Byli jsme při tom a máme pro vás dobrou zprávu, ÚNOS se vrací v nejlepší formě!

Asi nejlepší bude pustit si na úvod videorozhovor s principálem souboru Petrem Rálkem, režisérem a autorem všech her, v občanském životě odborným asistentem na Fakultě mechatroniky TUL Liberec, a podívat se na pár ukázek z představení:


Fotografie doplňující další text byly pořízeny během přípravy představení.
Foto Mad

Mnoho uměleckých projektů se chlubí nějakým prvotním impulsem, uměleckým programem a podobně, u zrodu ÚNOSu žádná velkolepá myšlenka překvapivě nestála. Petr Rálek, již mimo kameru, vysvětluje: "Studoval jsem jadernou a fyzikální fakultu ČVUT, kde studenti každoročně pořádali ples, na který nacvičili a sehráli divadelní hru. Byl to takový ten studentský humor a tak, no a já v tom hrál. Pak jsme s pár spolužáky založili spolek a některé ty hry zreprízovali a já napsal pár her novejch. Když jsem zakotvil v Liberci, jako správný akademický pracovník jsem nevěděl co s volným časem. Tak na troskách starého souboru fakulty mechatroniky, který se jmenoval Úplně normální opilecký spolek, vznikl v roce 2009 nynější Úplně nenormální ochotnický spolek ÚNOS. Rozhodili jsme sítě, přišly holky a tak nějak se to rozběhlo."
Foto Mad

Šéf Rálek pokračuje: "Jádro vytvořili doktorandi, dnes akademičtí pracovníci, takže teď už fluktuace herců moc velká není, v souboru už de facto studenty nemáme. Pravda, střídaly se hezký studentky, ale ty už moc nechoděj. Když se přihlásí nějaký student nebo studentka, tak to je na rok, na dva, na tři a pak utečou, což nechápu, protože v Liberci je pěkně, že jo?"
O tom, kolik si bere divadelní koníček času, ví své Radim Feix, bývalý člen souboru: "S divadlem jsem skončil, protože jsem se přestěhoval za prací do Ostravy, teď již zase pracuji tady, v Mnichově Hradišti, ale že bych zase začal účinkovat, to si musím rozmyslet kvůli času. Se souborem jsem hrál od prváku do páťáku na vejšce."
Foto Mad

Jak je příprava inscenace náročná, nemá asi nikdo přesně spočítané. I Petr Rálek to jen odhaduje: "Snažíme se zkoušet jednou týdně, tak dvě tři hodinky. Jedna inscenace znamená dva nebo tři měsíce zkoušek. Ale jak jsme všichni z toho akademického prostředí, jediné, co nás donutí k činnosti, je blížící se termín. Takže když je čas půl roku, dopadne to stejně, jako když na to máme dva měsíce."
Foto Mad

ÚNOS má i své věrné diváky, k inventáři divadla například patří Monika Vacovská, která se nechodí jen bavit, ale souboru i pomáhá, třeba s rozdáváním programů: "Co si pamatuji, tak jsem viděla asi sedm představení a některá třeba třikrát. O hraní jsem ale neuvažovala, a kdybych si měla ve snech vybrat, co bych u divadla chtěla dělat, tak bych byla zřejmě kulisačka nebo uvaděčka, takový ten člověk za divadlem." Takže se dá říci, že sen se Monice vyplnil. Mimochodem, program je velmi pěkná skládačka obsahující texty všech písní.
Foto Mad

Na zkoušce panuje pohodová atmosféra, ÚNOS je rodinná záležitost. Náš dojem potvrzuje šéf Rálek: "Už jsme starý a jedeme setrvačností. Mívali jsme tak osm představení ročně, teď jsme měli přestávku. Herečka se stala matkou, herec otcem, já měl svatbu a tak různě. Vracíme se po roce a sedmi měsících a jsme nervózní, jak to dopadne."
Foto Mad

Foto Mad

Právnička Diana Reiserová, trpaslice Taťka (vlevo), ke své roli říká: "Ano, já hraji lesbickou trpaslici, ono to tak výškou odpovídá, že jsme trpaslice. Proč to dělám? Nevím, sama nevím. Asi si chci nechat nadávat po večerech a trpět u toho."
Foto Mad

Podnikatelka Veronika Podubská, jinak Trpaslice Mamka, hraje divadlo 5, možná 6 let, takže ví, že před představením je dobré se pořádně posílit. A proč to dělá ona? "Přece proto, že nás to baví, lidi se smějou, je to fajn. Nic filozofickýho v tom nehledejte."
Foto Mad

Hlad je převlečená žízeň.
Foto Mad

Výzkumnice Kateřina Steiger, princezna, maminka malé princezničky a majitelka krásného hlasu, na otázku, zda jí hraní přináší ještě něco víc než zábavu, odpovídá: "Ne, jen tu zábavu, takhle se bavím čtyři nebo pět let. Za tu dobu jsem vystřídala asi osm rolí. Úplně vyprodáno snad nebylo jen, když jsme něco hráli třeba potřetí za sebou. Malou s sebou přirozeně bereme, protože ji chceme zapojovat do všeho, co děláme."
Foto Mad

Vědecká kapacita souboru, profesor Pavel Mokrý, macech a vynálezce prototypu pohádkové registrační pokladny, má o svých motivech jasno: "Já to dělám, protože život je plný deprese a tady se snažím nabýt radosti. Ale jak se začne zkoušet, tak upadnu ještě do větší deprese, než jsem měl před tím, no. Je to takový neustálý kolotoč depresí."
Foto Mad

Mechatronik Miroslav Novák, mluvící zrcadlo a cizí princ zároveň (v bílém trikotu), si nepamatuje, kolik má za sebou inscenací, protože divadlo hraje již od roku 2005, ale za nejlepší považuje právě Sněhura a trpaslice: "Tato hra je nejlepší, absolutně. A proč to dělám? Divadlo je škola života, člověk se naučí mluvit na dvě stovky lidí a to se v životě hodí!
Foto Mad

Zelenáč souboru Adam Lešák, král, hajný a nohy, na fotce vousáč uprostřed, říká: "Já hraju divadlo poprvé. Vždycky jsem si to chtěl vyzkoušet, a když jsem dostal tu možnost, tak jsem si řekl, proč do toho nejít. Uvidíme, tady mám trošku trému, ale normálně hraju s kapelou Větrno, tak na lidi jsem zvyklý. Je to jiný, tam se člověk nehýbá, tady ano. Panuje tu čilý ruch, těším se, jak se nám to povede, koukal jsem, že máme vyprodáno, uvidíme.
Foto Mad

ÚNOS je jeden z mála souborů, který k závěrečným děkovačkám dává přídavky, my vám závěrem představujeme celý soubor pohromadě, z leva do prava: Adam Lešák, Veronika Podubská, Diana Reiserová, special guest Miloš Kodejška, Pavel Mokrý, Petr Rálek, Miroslav Novák a Kateřina Steiger. Děkujeme za skvělý únos do pohádkové země pohody a inteligentního humoru!
Foto Mad


Text a obraz Mad, rozhovory Darka
mimoň
22. 2. 2018 19:05 Život v Mimoni na Českolipsku zkomplikuje rekonstrukce vodovodu a kanalizace v Nádražní ulici. Město na ni naváže obnovou povrchů a chodníků.
rehabilitace
22. 2. 2018 18:02 Krajská nemocnice Liberec investovala do modernizace rehabilitačního oddělení. Prostory vznikly přistavěním patra na budově pro magnetickou rezonanci.
štolpich
22. 2. 2018 12:05 Skalní útvary pokryté ledem v údolí Velkého Štolpichu v Jizerských horách lákají vyznavače ledolezení. Nejde jen o zábavu, ale i průzkum starých dolů.
lanovka
22. 2. 2018 11:05 Nárazový vítr zastavil dopoledne provoz kabinové lanovky na Ještěd v Liberci. Přípustných je 58 km/hod., v nárazech má dnes vítr od 36 do 96 km.
reklama
Kalendář
po
út
st
čt
so
ne
1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28
únor
2018
reklama
GENUS PLUS TÝDEN (www.genusplus.cz) nebo (www.tydenvlk.cz) – společný zpravodajský a publicistický server. Provozuje GENUS TV a.s., Rumunská 655/9, 460 01 Liberec, IČ: 48291927. Společnost je zapsána v OR vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem, odd. B, vložka 439. Kontakt: net@genusplus.cz. U nevyžádaných příspěvků považujeme jejich zaslání za souhlas k případnému bezplatnému zveřejnění včetně dodané obrazové informace (foto, video apod.).