reklama

Pět dobře utajených Indiánů z Liberce a čtyři rozhovory

21. 4. 2018
Jen do 10. května hostí Malé divadlo netradiční, poměrně nesourodou expozici. Výtvarná díla, nejrůznější artefakty, fotodokumentace, sbírka podpisů herců, to vše je svázáno společným zájmem jejich majitelů, vášní pro život severoamerických Indiánů a pro mayovky.
Zdeněk Santner (na fotce níže zcela vlevo) ze sdružení ARTEFAKTUM.CZ, které výstavu uspořádalo, k tomu říká: "S divadlem spolupracujeme již třináct let. Za tu dobu jsme uspořádali přes sto výstav. Vedle klasických výstav občas uděláme nějakou expozici podobnou této. Tato výstava je již čtvrtá. Verneovky, mayovky a tak dále, to je téma, jehož cílem je posunout návštěvníka do krajiny našeho dětství, našeho mládí. Pevně věřím, že každý si tu najde něco, co ho vrátí do časů mládí, přátelství a pravd."
Výstava má část výtvarnou, sběratelskou a ukazuje i věci tvůrců, kteří vyrábějí indiánské předměty. Vlastně se dá říct, že jde o bienále, protože takovýto krok stranou zažívá "výstavní chodba" Malého divadla pravidelně jednou za dva roky.  V rámci vernisáže jsme pořídili krátké rozhovory se čtyřmi z pěti vystavujících umělců, na fotce stojí vedle pana Zdeňka Santnera Jiří Sokolíček, Stanislav Novák, Ladislav Říha a Jana Nosálová. Začneme u dam, a to nepřítomnou Anežkou Strakovou.

Foto Mad



Anežka Straková - studentka DAMU, oboru scénografie a kostýmní návrhářství, výtvarnice.
Umělkyně nebyla bohužel přítomná osobně, protože v době konání vernisáže finišovala na svém projektu v Německu. Zastupoval ji tatínek, odborné veřejnosti známý jako renomovaný sokolník (na fotce níže pán v kostkované košili stojící vedle Zdeňka Santnera). Koneckonců, s touto přes své mládí již velmi pozoruhodnou tvůrkyní jsme vám již přinesli rozhovor před třemi lety u příležitosti její autorské výstavy v Libverdě.

Foto Mad

Do Malého divadla Anežka přivezla své akvarely z Mexika a z Kanady. Ač jde o celkem malé obrázky, já osobně je pokládám za to nejlepší z celé výstavy. Reprofoto jsem nepořídil, jsou přesně tím uměním, které musíte vidět osobně, prohlédnout si je z dálky a pak znovu překvapeně zírat zblízka, že vidíte něco úplně jiného. Anežka věrna svému zvyku držet tajemství technologie vzniku svých prací i tentokrát zvolila netradiční postup malby tuší, o kterém se jen můžete dohadovat, jak jemných odstínů hnědé při použití černé tuši docílila. Na výstavě je i jedna z dřívějších prací Anežky, kdy na péra ptáků malovala portréty jejich nositelů.

Foto Mad


Rozhovor první - Jana Nosálová - Indiánka talentem i duší
Foto Mad

Kreslíte, malujete, vyrábíte třírozměrné instalace. Odkdy?
Kreslím od malička, asi jsem to zdědila po mamce a moje dcera to má zase po mně. Tady v divadle, kde pracuji 22 let, jsem potkala spřízněnou duši Láďu Říhu a od té doby jsem se tomu začala víc věnovat, zkouším i olej, ale nejraději mám tužku. Ta jde opravovat, s olejem to je horší (smích). Tyto kresby tužkou, co tu vidíte, jsem stihla teď za víkend. Indiány stojící okolo jsem vyráběla poprvé. Já tu patřím pod krejčovnu, sem tam mi ženské nějaké odstřižky hodí, a tak jsem vyrobila celé toto zátiší.

Foto Mad

Jak jste se dostala k indiánské tématice?
Mám o čtyři roky staršího bratra. My jako malí bydleli u Berouna a všechny ty slavné lomy, kde se točily české kovbojky, jsme měli prolezlé. Bratr mě měl na starost na hlídání, tak jsem si s klukama hrála na Indiány. Bratr od revoluce žije v Americe a občas mi nějaké tématické materiály pošle.


Rozhovor druhý - Ladislav Říha - občanským povoláním výrobce rekvizit, ve volném čase malíř a kreslíř vydávající jednou za dva roky padesátistránkový komiks zpracovávající příběhy mayovek
Foto Mad

Tvoříte komiksy, kde berete témata?
Já se držím Karla Maye, ale upravuji to, protože do komiksu se nevejde všechno, co je napsáno. Takže si vyberu nějakou dějovou linku a tu zpracuji. Ale je to všechno Karel May. Třeba filmové mayovky byly inspirované Mayem, zachovávaly původního ducha velice dobře, ale příběhy byly poskládané jinak. Naproti tomu já se držím předlohy.
Třeba první můj komiks byl Old Surehand, což je samostatná část druhé knihy trilogie Vinnetou. To, co vystavuji zde, je příběh Klekí Petry (v originále se Indián jmenuje Klekih-Petra) z první knihy, což je v podstatě příběh prvního setkání našich dvou hrdinů. A navíc je to ještě svázáno s knihou Jaroslava Moravce, který měl za první republiky vydavatelství Toužimský a Moravec, které teď opět funguje. On koncem padesátých let napsal brožuru Příběh Klekí Petry. Já to ve svém komiksu propojil.

Do jaké míry jsou vaše ilustrace autentické?
Snažím se držet skutečnosti, takže obrazově jsou mé komiksy tak věrné, jaké jsou mé znalosti. Samozřejmě odborník by mi asi nějaké detaily vytknul.

Také ty komiksy vydáváte?
Ano, vlastním nákladem nechám vytisknout asi 150 výtisků a kamarádům a příznivcům je prodávám za výrobní náklady plus poštovné, což je dnes hodně drahá položka.

Foto Mad

Jste si vědom toho, že jednou může jít o úžasný sběratelský artikl? Vy z vašich příznivců vlastně děláte potencionální milionáře!
No, sběratelský zájem, to je už teď. Já výtisky čísluji a podepisuji. Jestli to jednou bude až taková rarita, nevím, ale je pravda, že na internetu mé komiksy lidi již teď prodávají třeba za čtyři stovky. To je slušná cena.

Kolik vás, lidí "postižených" podobnou vášní, v Liberci a v kraji je?
To jde těžko říct, je nás poměrně dost. Obávám se, že se ani všichni osobně neznáme, protože není kde se pořádně prezentovat, tedy například kromě této výstavy. Fandové do mayovek se většinou kontaktují prostřednictvím internetu. Setkání pak bývají třeba v Boskovicích u Brna. Jan Koten, nejfundovanější odborník na mayovky u nás, také pořádá různá setkání.

Netoužíte se na místa vašich příběhů zajet podívat?
(Po kratším přemýšlení) ...No, asi bych se tam podíval rád, ale to pro mě není až tak důležitý... tam bejt osobně.



Rozhovor třetí - Jiří Sokolíček - sběratel, kopista indiánských předmětů, aktivista pronásledovaný komunisty a osoba nežádoucí v USA

Foto Mad

Co je vaší vášní?
My sbíráme i vyrábíme indiánské předměty. Také jsme kdysi jako Indiáni tábořívali. To, co tu vidíte, je autenticky špinavé od ohně, pomačkané nošením.

Mluvíte v množném čísle, vás je víc?
No, bylo nás víc, teď jsme zbyli asi tři. Byli jsme Severní Čejeni (Cheyenne). Na Frýdlantsku jsme dělali Setkání na severu pro všechny nadšence.

Kolik let se tomu věnujete?
Od roku 1975.

Čím se při výrobě necháváte inspirovat? Řídíte se třeba ilustracemi mayovek?
Tak to rozhodně ne, to je všechno špatně. Máme katalogy a knihy, něco pro nás za komunistů tajně vynášela jedna paní z knihovny americké ambasády. My jsme kopisté, snažíme se držet originálů.

Foto Mad

Navštěvujete třeba indiánská teritoria?
Tam já nesmím. V roce 1973 jsem totiž podepsal protest proti tomu, jak v USA dodnes zacházejí s původním obyvatelstvem. Je pravda, že já dělal i jiný věci, na výročí bitvy u Little Big Hornu jsme třeba spálili americkou vlajku. To, že jsem v USA nežádoucí osoba, jsem objevil náhodou. Když byl můj syn, který se jmenuje stejně jako já, v Kanadě, zaplatil si vízum do USA, protože chtěl vidět sekvoje v Coloradu, a přes hranice neprošel. Nepomohlo mu ani to, že se narodil až dva roky poté, co já pod protest připojil svůj podpis. Američané jsou přiblblej národ. Po revoluci jsem se chtěl podívat do USA a jedna civilní zaměstnankyně ambasády mi řekla, abych se vůbec nenamáhal žádost o vízum podávat. Paradoxní je, že komunisti po mně šli, že jsem proamerickej živel, na vojně jsem byl co měsíc na výslechu u kontrarozvědky. A pak nám za naše zdejší aktivity vyhrožovali, že nás vyhostí do Ameriky, ať si to s Indiány užijeme, když je tak milujeme.



Rozhovor čtvrtý - Stanislav Novák - sběratel a vášnivý dokumentarista míst, na kterých se mayovky natáčely

Foto Mad

Jak jste se k tomuto koníčku dostal?
Začal jsem Třemi mušketýry, pak přišly mayovky. No a pak jsem začal sbírat filmové plakáty, nabídl jsem spolupráci libereckým kinům. To jsem dělal 41 let, z toho prvních 12 zadarmo. Tedy mimo své řemeslo, protože já jsem vyučený kožešník.

Z těchto fotografií je vidět, že vaší další zálibou je návštěva lokací, na kterých se točily mayovky.
Ano, jezdím po těch místech a dokumentuji, jak vypadají po těch letech.

Které místo vás překvapilo nejvíc?
Největší otřes pro mě byla návštěva národního parku Paklenica (MAPA), který jsem překřtil na národní parkoviště, protože tam od vstupu až po ten velký kaňon parkují auta. Také to strašně zarostlo. Po staletí to bylo pořád stejný jako ve filmu a najednou je tam po padesáti letech les. Oni totiž po natočení těch mayovek vyhnali ovce a kozy, které to tam do té doby spásaly, udělali z toho národní park a navíc to uměle zalesnili. Naproti tomu řeka Zrmanja (MAPA), ve filmech Rio Pecos, vypadá pořád stejně a je to kousek odtamtud.

Foto Mad

V jedné mayovce je prý vidět v pozadí projíždějící autobus, je to pravda?
Ano, je to ve filmu Vinnetou rudý gentleman. Když Indiáni jedou do pevnosti Niobara na poradu, tak v dáli přejíždí bílý autobus, ale to postřehnete jen v kině, na videu se to ztratí. Ale půvabných chyb je v těch filmech spousta.

Kterého sběratelského kousku si vážíte nejvíc?
V roce 2010 jsem začal psát o autogramy. Dodnes jsem nasbíral podpisy 61 herců z mayovek. Ale mám podpisy i jiných lidí, třeba ze Třech mušketýrů. V řadě případů jsem měl velké štěstí, protože mnozí z těch herců jsou již velmi staří a zdravotně na tom nejsou nejlépe, takže dnes již neodepisují. Já jim posílám své fotky. Ale třeba Mario Adorf, představitel zločince Santera, mi vždycky poslal svoji oficiální civilní fotku a tu moji mi podepsal až napotřetí. A Dunja Rajter (představitelka Santerovy mexické dívky Belle) mi poslala i věnování, kamarádovi již jen podpis.

Foto Mad

Podílel jste se prý i na knížce o Karlu Mayovi?
Ano. Třetina je ode mě, dvě třetiny od německého novináře Klause Farina. A pro rozhlas Sever jsem kdysi dělal hodinový pořad s Vladimírem Rážem a Stanislavem Fišerem, kteří naučili Old Shatterhanda a Vinnetoua česky.


Perlička závěrem, čelenku dostal i Vlasta Burian. Určitě by mu to nevadilo. Rozuměl legraci a měl rád uniformy. Indiánské insignie jsou, konec konců, uniforma. Nezapomeňte, výstava je otevřená do 10. května. Zhlédnout ji můžete nejen v rámci představení, protože v pracovní době je vstup možný přes vrátnici.
Foto Mad
Text a foto Mad
obyvatelstvo
22. 7. 2018 11:05 Počet obyvatel v Liberci roste, ještě rychleji lidí přibývá obcím v okolí. Nejrychleji se rozrůstají Šimonovice. Obec s 1200 obyvateli nemá ani školku.
fotbal
21. 7. 2018 19:05 Fotbalová liga: Liberec - Karviná 1:0 (85. Pázler). Vítězný debut v české nejvyšší soutěži prožil slovenský trenér Liberce Zsolt Hornyák.
galerie
21. 7. 2018 15:05 Liberecká galerie opět láká na výstavu Karouška. V roce 2015 prezentovala díla sochaře Valeriana, nyní má v expozici obrazy jeho bratra Ladislava.
stacionář
21. 7. 2018 13:05 Turnov vybuduje příští rok nové zázemí denního stacionáře pro děti s těžkým kombinovaným postižením a autisty. Jde o investici za bezmála 14 mil. Kč.
reklama
Kalendář
po
út
st
čt
so
ne
1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31
červenec
2018
reklama
GENUS PLUS TÝDEN (www.genusplus.cz) nebo (www.tydenvlk.cz) – společný zpravodajský a publicistický server. Provozuje GENUS TV a.s., Rumunská 655/9, 460 01 Liberec, IČ: 48291927. Společnost je zapsána v OR vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem, odd. B, vložka 439. Kontakt: net@genusplus.cz. U nevyžádaných příspěvků považujeme jejich zaslání za souhlas k případnému bezplatnému zveřejnění včetně dodané obrazové informace (foto, video apod.).