reklama

7. Mezinárodní sympozium rytého skla Kamenický Šenov

20. 9. 2017
První sympozium proběhlo v roce 1996 u příležitosti 140. výročí založení Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově, nejstarší sklářské školy v Evropě. Pak se ustálila forma trienále, takže letos se tento svátek výtvarníků, rytců a sklářských odborníků konal již posedmé.
Týdenní sympozium, které skončilo v neděli, pořádá Spolek sympozia rytého skla, z.s. přičemž zmíněná SUPŠ sklářská tvůrcům poskytuje zařízení, prostory pro práci a studenty, kteří pomáhají s organizací a se servisem. 
Ředitel školy Pavel Kopřiva vidí přínos sympozia pro studenty hned ve třech oblastech:
1) Během sympozia probíhá jen výuka výtvarných předmětů, aby se studenti mohli zaspojit do života sympozia, jehož součástí jsou umělecké workshopy z nejrůznějších oblastí. Žáci můžou rovněž navštívit odborné semináře sympozia.
2) Studenti jsou pomocníky cizím účastníkům a můžou jim tak nahlížet pod ruce. Při rozhovorech se studentskými účastníky z jiných škol rovněž zjistí pozitivní zprávu o českém sklářství, a sice, že úroveň jejich znalostí je tak vysoká, že v dosti zemích Evropy a světa se o něčem takovém ani nesní. Náš středoškolák je běžně kvalitou na úrovni zahraničního vysokoškoláka.
3) Jazykem sympozia je angličtina. Studenti, kteří zde fungují jako překladatelé a průvodci, na vlastní kůži poznávají, že zvládnutí cizího jazyka a umění komunikace je podmínkou nezbytnou pro jejich další rozvoj a praktické uplatnění.

Letos mělo sympozium 31 účastníků. Když nahlédnete na stránky Spolku sympozia rytého skla, z.s., zjistíte, že to je zhruba čtvrtinová účast oproti některým předchozím ročníkům (například 3. ročníku se účastnilo 115 rytců, výtvarníků a dalších odborníků). To však sympoziu nic na kvalitě neubírá.
Foto Mad

Letošní ročník je přelomový nejen v tom, že došlo k zákonem povinné úpravě názvu, ale i v tom, že se změnilo vedení spolku a poněkud i organizace.
Jaroslav Šára je předsedou Spolku sympozia rytého skla, z.s..
Red.: Jaká je historie sympozia, mělo předchůdce?
Jaroslav Šára: O předchůdcích nevím, u zrodu sympozia stála paní Helena Braunová, ředitelka našeho sklářského muzea. Inspirovala se novoborským sympoziem Umění a řemeslo ve skle a možná i IGS.
Red.: Mohl byste nám v bodech vyjmenovat, co všechno se tu děje?
Jaroslav Šára: Sympozium má několik sekcí, umělecko řemeslnou, studentskou, veletrh, workshopy, demonstrace a teoretické sympozium.
Red.: Co se těch workshopů týče, náplň některých nás překvapila, co má kupříkladu společného s rytím skla modelování z hlíny?
Jaroslav Šára: Mýlíte se, ty worshopy s rytým sklem přímo souvisejí, jsou to takové disciplíny, které jsou potřebné k tomu, abyste dobře ryl sklo. Ačkoliv to laikovi může připadat vzdálené, tak zvládnout třeba kreslení a modelování je základním předpokladem, abyste i dobře ryl. Nechcete se zúčastnit? Zítra máme ještě volné místo na kresbě modelky. 
Foto Mad

Sympozium nemá žádné předepsané téma. Jednotícím prvkem je objekt, na který každý účastník sympozia něco vytvoří. Náš průvodce, dílenský učitel Rudolf Kment, nám ukazuje právě toto společné dílo, kde má (nebo teprve bude mít) každý svůj "podpis".
Foto Mad

Na chodbě potkáváme Rumunku Medusu (občanským jménem Ioanu Steleu). Učí na Národní univerzitě umění v Bukurešti, ale na SUPŠS v Kamenickém Šenově je jako doma, protože sem jezdí se studenty dvakrát ročně, ukazuje jim ateliéry a továrny.
Foto Mad

Němka Sabina Ramershoven je zvláštní účastnice sympozia, učí totiž na družební škole.
Red.: Vy jste z družební školy v Rheinbachu (Německo) a vaši studenti sem pravidelně jezdí, co říkají o té zkušenosti?
Sabina Ramershoven: Moc se jim to líbí, každý rok sem přijíždíme na tři týdny. Milují zkušenosti z přírody a zkušenosti z té staré tradice, kterou cítí z tohoto domu a z téhle země. A pak, jsou tu například tyhle stroje.
Red.: Vy je nemáte?
Sabina Ramershoven: Máme je, ale jsou jiné. Po druhé světové válce se určité postupy změnily. Před sedmdesáti lety odešel jeden učitel této školy do Německa a na naší škole pokračoval vlastním směrem, takže tradice se po 2. světové válce změnila. Teď vyrábíme jiné věci než Češi.
Red.: Takže jsou to dvě cesty?
Sabina Ramershoven: Ano a je moc krásné spojovat je trochu dohromady. Naši studenti se učí nové věci od Čechů, a když oni přijdou k nám, jestli přijedou, jednou snad přijedou, uvidí nové techniky na naší škole. Práci s plochým sklem, lepení skla, výrobu nábytku se skleněnými elementy a další věci, které děláme v Rheinbachu. Děláme to jinak. Podle mě je moc důležité takové partnerství mezi školami.
Red.: Jezdí vaši studenti i do jiných zemí?
Sabina Ramershoven: Do Paříže. Máme spolupráci s ještě další školou. Máme totiž čtyři různé obory. Rytí, vyřezávání skla, malbu a vitráž. První dvě jezdí na zkušenou do Kamenického Šenova a další dvě do Paříže.
Foto Mad

Techniky rytí skla jsou známé již ze starého Egypta. Zbývá ještě něco nového k řešení? Ano, základy jsou sice stejné, ale pro dnešní dobu jsou typické kombinace různých technik. Sklo je různě zabarvováno, rytí se kombinuje s malováním, broušením, pískováním a tak dále. Cindy Domagalski, studentka výše zmíněné družební školy v Reinbachu, nám demonstruje použití více technik v praxi. Právě dokončuje svůj objekt pomocí UV lampy, která vytvrdí lepené spoje podobně, jako to znáte od zubaře.
Foto Mad

Studentka Ieva Birgele přijela až z Lotyšska.
Red.: Jste poprvé na takovémto sympoziu?
Ieva Birgele: Ano, poprvé. Dokončila jsem bakalářské studium na akademii v Lotyšsku a teď chci pokračovat v polské Wroclawi. Už jsem tam rok studovala na výměnném pobytu. V Lotyšsku máme jen jedinou akademii umění. Je velice dobrá a jsem pyšná na to, že jsem tam studovala. Ale teď jsem ráda, že budu mít dva roky příležitost a možnost studovat někde jinde. Teď teprve budu moci porovnávat rozdíly, jak pracují jinde.
Red.: Někdo vás sem pozval, nebo jste si sympozium vyhledala?
Ieva Birgele: Vlastně to bylo přes školu, poslali nabídku, že je možné se sympozia zúčastnit. Studium trvá 4 roky a po třetím ročníku jsem cítila, že mám potřebu zúčastnit se sympozií a výstav, protože na začátku jsem jen oťukávala, co všechno můžu. Pořád ještě hodně experimentuju, ale už cítím větší sebedůvěru ve vyjadřování vlastních vnitřních pocitů, vkládat do skla, co chci. Je skvělé být na tomto sympoziu a vidět, jak ostatní pracují, a ty velké možnosti, jakými škola disponuje, takže ano, je to výborná zkušenost.
Red.: A věděla jste, že tenhle region je velice speciální?
Ieva Birgele: Ano. Jsem tu poprvé, ale v zimě jsem byla také na Sázavě, tak jsem se dozvěděla víc o tomhle regionu, věděla jsem to obecně, ale nebyla jsem tu. Je zajímavé vidět, jak je tu všude sklo.
Red.: Vnímáte naši zemi a styl práce jako hodně odlišný?
Ieva Birgele: Ano, my nemáme tak velké možnosti a tady například vidím všechny možné sklářské techniky a techniky všech generací na jednom místě. My nemáme tak komplexní vybavení. Naše sklářství se teprve vyvíjí, ovšem pracujeme na tom.
Foto Mad

Zájem o sympozium je velký, a tak každý prostor přijde vhod. V tomto kabinetu tvoří Tomáš Lesser, absolvent SUPŠS, dnes rytec ve firmě Moser.
Red.: Dílo máte hotové, bude nějaký mejdan, oslava?
Tomáš Lesser: Každopádně, to bejvá u sklářů normální. Zajdeme se na pivko, to musí bejt u toho. Zavzpomínáme na staré časy...
Red: Jak vy vzpomínáte na staré časy?
Tomáš Lesser: Moc rád, ani nevíte, jak moc, tenkrát (pozn. red.: před čtvrt stoletím) byla doba tak nějak uvolněnější, atmosféra přátelštější. Nevím, jak to chodí tady, ale dnešní doba je obecně jiná. Každopádně na ty časy rád vzpomínám.
Red.: Co myslíte, že té dnešní době chybí?
Tomáš Lesser: Tehdy to bylo čerstvě po revoluci, člověk byl nabitej energií. Ve třídě nás bylo třicet osm, byli jsme parta, pořád jsme něco vymýšleli, výstavy, happeningy. To dnes lidem chybí.
Red.: Jak byste charakterizoval absolventa této školy?
Tomáš Lesser: Rytec, když opustí školu, rozhodně není hotový. Tady dostanete základy, ale mistrovství dosáhnete jedině praxí, což je logické. Škola ale dává ještě další důležitou věc. Nadýcháte zde výtvarnou atmosféru a ideální je, když je víc lidí pohromadě. Každý má svůj pohled na věc, každý dělá něco jiného a to motivuje. Díky sklářské škole jsem se dostal do Moseru, ale teprve v Moseru jsem se vypracoval tam, kde jsem dnes.
Foto Mad

Že sem byl "odsunut", Tomášovi nevadí, naopak, měl větší klid na práci a své dílo již odevzdal. Naštěstí pro nás má svoji vázu vyfocenou v tabletu. Archaicky vypadající konstrukce vyčnívající vlevo je přenosný nástroj na rytí skla.
Foto Mad

Po pravdě řečeno si nedovedeme představit, kam se v tučných letech všichni účastníci vešli, i když bereme v úvahu, že sympozium trvá celý týden.
Foto Mad

Ano, toto je na jednu stranu odpadní optické sklo, na stranu druhou to je výborný materiál pro výuku i uměleckou práci. Z tohoto odpadu již například vzniklo několik cen do různých soutěží. Stačí trocha kreativity a šikovné ruce.
Foto Mad

Opuštíme rytce a brusiče a jdeme se podívat, jak probíhají workshopy. Workshopů se účastní nejen žáci školy, ale i účastníci a hosté sympozia. Rytec kovů a sochař Jaroslav Chramosta, vedoucí workshopu modelování z hlíny, právě cosi řeší s Lienou Knetaovou, účastnicí sympozia. Nezasvěcený pozorovatel by řekl, že si všichni chtějí pořídit selfíčko, ale není tomu tak. Cílem Workshopu je tvorba stop motion animace po vzoru Jana Švankmajera.
Foto Mad

O akčním stop motion modelování Jaroslav Chramosta říká: "Jsem sochař, tak jsme s hlínou začali dělat švankmajerovské motivy. Účastníci do toho mohou projektovat své představy. Hlína má příběh a vše se spojí pomocí jednoduché mobilní aplikace. Příběhová linka je skvělá. V dnešní době, kdy se všechno virtualizuje, používáme mobil, nástroj, který máme všichni v ruce, ale zároveň pracujeme s hlínou, dotýkáme se reálné hmoty, pracujeme v prostoru. A mě baví, když vidím, že to mé žáky baví."
Foto Mad

Atelier vitrografie, což je tisk ze skleněné desky, workshop vede učitelka Karolína Stránská.
Foto Mad

Jde vlastně o obdobu tisku z hloubky, ale měděnou destičku nahrazuje osmimilimetrová deska skleněná.
Foto Mad

Součástí sympozia byla celá řada odborných seminářů. Jeden z nich právě vede Jaroslav Polanecký (v modré košili vpravo) z ústecké Univerzity J. E. Purkyně, kterého známe i jako předsedu odborné poroty na jabloneckém trienále, a Milan Hlaveš (v modré košili vlevo), vedoucí kurátor sbírky skla a keramiky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a kurátor věhlasného novoborského IGS. Pan Hlaveš má pro nás dobrou zprávu, která se týká právě IGS. Přípravy začaly, jména oslovených umělců se již rýsují, ale víc zatím prozradit nemůže.
Foto Mad

Sklářské muzeum v Kamenickém Šenově je zaměřené především na ryté a broušené sklo a na lustry, které mají v Kamenickém Šenové dlouhou tradici. Ukazuje vývoj tohoto krásného oboru od sedmnáctého století až do současnosti. Současnost nejžhavější, produkty 7. Mezinárodního sympozia rytého skla, právě instaluje Hana Šrámková, průvodkyně a hospodářka muzea. Neváhejte a do Kamenického Šenova si zajeďte, výstava je přístupná jen do 31. října, pak se vydá na tříleté turné po republice, po Evropě a možná i po světě. Ostatně muzeum byste měli rychle navštít tak jako tak, protože ho čeká několikaletá rekonstrukce.
Foto Mad

Kromě této aktuální výstavy v přízemí je sympoziu věnována i jedna místnost v prvním patře. Zde najdete výběr prací z předchozích ročníků. K tomu je třeba poznamenat, že dnes se práce vzniklé na sympoziu stávají majetkem spolku a posléze muzea. V předchozích ročnících bylo na umělci, zda své dílo zanechá v Kamenickém Šenově. Výstava rovněž ukazuje, jak se sympozium vyvíjí. Kdysi byly tématem rytí do skla například kresby známých českých humoristických výtvarníků. Na fotce určitě identifikujete vázu s motivem podle Adolfa Borna a Jiřího Slívy.
Foto Mad

Při rozhovoru s paní Sabinou Ramershovenovou z družební školy v Rheinbachu nás překvapilo, že Němci do Kamenického Šenova na stáž pravidelně jezdí, ale žáci SUPŠS do Rheinbachu nikoliv. Ředitel Pavel Kopřiva nám důvod této družby nedružby vysvětlil: "Problém není ani na straně Němců, ani u nás v SUPŠS, je to velký problém české kanceláře Erasmu. My pokaždé žádáme stejně jako naši němečtí partneři, oni vždy grant dostanou a my nikdy. Z pražské kanceláře Erasmu, kam jsme několikrát vznesli dotaz, proč jsme byli zamítnuti, jsem důvody nikdy neobdržel. V žádosti chyba není. Snad se jim Německo zdá být tak blízko, že tam žáci můžou jet za vlastní, přitom to je osm set kilometrů daleko. Je to o to smutnější, že my máme v Německu opravdu reálného partnera, se kterým čtvrt století spolupracujeme."
Takže závěrem pro vás máme námět k přemýšlení, nevíte, kdo by zasponzoroval studijní cestu studentů špičkové sklářské školy?
Foto Mad


Text a foto Mad, rozhovory Darka
vánoce v aréně
13. 12. 2017 07:00 Vánoční program pro děti z mateřských škol, prvního stupně základních škol a dětských domovů do věku 10 let připravili na pátek 15. prosince v Home Credit Areně. Více ZDE.
odpady
13. 12. 2017 06:55 Za ukládání nepovolených odpadů na skládce v Osečné na Liberecku vyměřila inspekce životního prostředí milionovou pokutu společnosti Purum. Více ZDE.
divadlo
12. 12. 2017 17:05 Nezvyklou scénu nabídne liberecké divadlo u Smetanovy opery Dvě vdovy. Dílo z 19. století zasadil režisér J.A. Pitínský do prostředí tenisového kurtu.
čl
12. 12. 2017 12:04 Českolipská teplárenská zlevní od Nového roku teplo a teplou vodu v průměru o čtyři procenta. Domácnosti v České Lípě zaplatí za gigajoule 654 Kč.
reklama
Kalendář
po
út
st
čt
so
ne
1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
prosinec
2017
reklama
GENUS PLUS TÝDEN (www.genusplus.cz) nebo (www.tydenvlk.cz) – společný zpravodajský a publicistický server. Provozuje GENUS TV a.s., Rumunská 655/9, 460 01 Liberec, IČ: 48291927. Společnost je zapsána v OR vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem, odd. B, vložka 439. Kontakt: net@genusplus.cz. U nevyžádaných příspěvků považujeme jejich zaslání za souhlas k případnému bezplatnému zveřejnění včetně dodané obrazové informace (foto, video apod.).